Inspirace - CESTA DO STAROVĚKU
01 GILGAMEŠ
Král města Uruku v Sumeru. Bohové mu přáli: Bůh slunce Šamaš– postava, bůh bouře Adad – síla a statečnost, bůh moudrosti Ea, maminka bohyně Ninsun, tatínek král Uruku.
Čím by se mohl proslavit? Mudrci mu poradili postavit hradby kolem města.
Všichni obyvatelé města museli stavět hradby, děti i staří..rok za rokem.. proklínali svého krále. Bůh nebes Anu to slyšel. Zavolal bohyni Aururu, která na hrnčířském kruhu stvořila lidi. Měla stvořit nového člověka, se kterým by se Gilgameš mohl utkat – stejně silného – a lidé by si mezi tím oddechli.
Bohyně Aururu stvořila z hlíny člověka Enkidu. žil ve stepi se zvířaty, neznal lidi, neznal chleba ani pivo. Jedl trávu a pil vodu s gazelami. Byl chlupatý, vousatý a vlasatý. Chránil divoká zvířata před lovci, ti si stěžovali u Gilgameše. Gilgameš do stepi poslal dívku k napajedlu. Enkidu nikdy před tím žádnou dívku neviděl. Hned se zamiloval. Zapomněl na stáda gazel, učil se lidské řeči. Dívka mu vyprávěla o městě Uruku a o Gilgamešovi. Enkidu se rozhodl, že se s Gilgamešem utká v boji – kdo je silnější?
Cestou do města se zastavili u pastýřů. Enkidu tam snědl 7 chlebů a vypil 7 džbánků piva. Mezi lidmi se mu zalíbilo. Umyl se, ostříhal a oblékl. Za odměnu pastýřům hlídal v noci stáda.
Mezitím měl Gilgameš divné sny. Šel za svou matkou, aby mu sny vysvětlila – bude mít nového přítele.
Enkidu kráčel do města. Nohou zatarasil chrámovou bránu – král nemohl vejít dovnitř. To se mu ještě nikdy nestalo. Začali se prát. Ale nemohli jeden druhého přemoci. Během boje zjistili, že by se mohli raději spřátelit.
Gilgameš měl teď nového silného kamaráda, se kterým se mohl vydat za dobrodružstvím. Hned dostal nápad: vyrazíme přemoci obra Chuvavu, který žije v cedrovém lese. Pokácíme jeho cedry a zabijeme ho! Enkidu Gilgameše od výpravy zrazoval. Gilgameš mu vyčítal zbabělost, Enkidu se tedy nechal přemluvit. Člověk nemůže být nesmrtelný, ale může být navždy slavný.
Nechali si udělat zbraně. Lidé v Uruku jásali. Za tři dny G+E ušli cestu, která by jinému trvala 3 měsíce. Viděli obrovský cedrový les, v něm květiny, stín.. cestu k Chuvavovu domu. Začali kácet les, strom za stromem padal. Chuvava spal, měl na sobě jen jednu košili – jinak míval na sobě 7 košil, které ho chránily. Gilgamešovi a Enkiduovi pomohl v boji bůh slunce Šamaš – poslal svých osm horkých a osm mrazivých větrů. Zabili Chuvavu, všechny stromy naříkaly a popadaly.
G+E se vrátili do města Uruku. G. šel do chrámu bohyně Ištar poděkovat. Ta si ho chtěla vzít za muže. G. odmítl. Ištar vymyslela pomstu. Poslala nebeského býka zkázy, G+E ho však zabili. Oslavovali. Pak měl Enkidu sen – bohové se urazili, G. nebo E. musí zemřít. E. dostal horečku. Litoval, že šel do města. Bůh Šamaš zavolal – ve stepi jsi byl sám, teď tě mají všichni rádi a budou na tebe vzpomínat! Enkidu se uklidnil. Pak měl ale zase horečku a strašné sny. Byl nemocný 11 dní a pak umřel. Gilgameš byl nešťastný. Viděl, že i největší hrdina umře. Sám dostal ze smrti strach. Chtěl se stát nesmrtelným. Vydal se na cestu za člověkem Utnapištimem, kterému bohové darovali nesmrtelnost, aby mu poradil.
Cesta byla těžká a dobrodružná. G. překonal hory i tmu, zimu i vedro, přemluvil všechny nestvůry i bohy, aby ho pustily dál. Na konci světa u černého nehybného moře potkal šenkýřku Siduri, která míchala ve zlatém poháru nápoje pro Bohy. Siduri se Gilgameše ptala, co hledá. Řekla, že G. nenajde, co hledá – věčný život. Dala mu radu: nepřemýšlej o věčném životě. Raději se věnuj životu skutečnému, který právě žiješ. Pij a jez, vesel se, pořádej slavnosti, hezky se oblékej, věnuj se své manželce a dětem a užívej si s nimi každý pěkný den. Tak by měli lidé žít.
Gilgameš ale řekl, že se nemůže radovat, když mu umřel kamarád Enkidu. Šel dál hledat Utnapištiho.
Po dlouhém bloudění přišel do temného lesa a potkal převozníka Uršanabi. Musel si vyrobit vesla, nesměl se dotknout jediné kapky vody. Udělal si plachtu z košile. Doplul za Utnapištim. Ten mu řekl: smrti se nevyhneš. Vyprávěl mu svůj příběh o potopě světa. (Jen nevím, k čemu ti to bude dobré.) Když chceš být nesmrtelný, zkus 7 dní neusnout. Ale Gilgameš usnul. Poznalo se to podle chlebů, které vedle jeho hlavy kladla Utnapištimova žena. Té bylo G. líto, že překonal tak strašnou a dlouhou cestu. Poradili tedy G., aby vylovil z moře zázračnou píchavou rostlinu. G. ji vylovil, chtěl ji přinést i ostatním lidem v Uruku. Po cestě se šel umýt do studny, rostlinu ucítil had a sežral jí, svlékl starou kůži.
Smutný se i s převozníkem Uršanabim vracel do Uruku. Tam převozníkovu ukázal hradby – ty jsem nechal postavit. Uršanabi řekl – vidíš, tyhle hradby nikdo nepřekoná, město Uruk bude po všechny dny svobodné, i když umřeš jako ostatní lidé. Po celé věky až do konce času si lidé budou o tobě vyprávět.
Čím by se mohl proslavit? Mudrci mu poradili postavit hradby kolem města.
Všichni obyvatelé města museli stavět hradby, děti i staří..rok za rokem.. proklínali svého krále. Bůh nebes Anu to slyšel. Zavolal bohyni Aururu, která na hrnčířském kruhu stvořila lidi. Měla stvořit nového člověka, se kterým by se Gilgameš mohl utkat – stejně silného – a lidé by si mezi tím oddechli.
Bohyně Aururu stvořila z hlíny člověka Enkidu. žil ve stepi se zvířaty, neznal lidi, neznal chleba ani pivo. Jedl trávu a pil vodu s gazelami. Byl chlupatý, vousatý a vlasatý. Chránil divoká zvířata před lovci, ti si stěžovali u Gilgameše. Gilgameš do stepi poslal dívku k napajedlu. Enkidu nikdy před tím žádnou dívku neviděl. Hned se zamiloval. Zapomněl na stáda gazel, učil se lidské řeči. Dívka mu vyprávěla o městě Uruku a o Gilgamešovi. Enkidu se rozhodl, že se s Gilgamešem utká v boji – kdo je silnější?
Cestou do města se zastavili u pastýřů. Enkidu tam snědl 7 chlebů a vypil 7 džbánků piva. Mezi lidmi se mu zalíbilo. Umyl se, ostříhal a oblékl. Za odměnu pastýřům hlídal v noci stáda.
Mezitím měl Gilgameš divné sny. Šel za svou matkou, aby mu sny vysvětlila – bude mít nového přítele.
Enkidu kráčel do města. Nohou zatarasil chrámovou bránu – král nemohl vejít dovnitř. To se mu ještě nikdy nestalo. Začali se prát. Ale nemohli jeden druhého přemoci. Během boje zjistili, že by se mohli raději spřátelit.
Gilgameš měl teď nového silného kamaráda, se kterým se mohl vydat za dobrodružstvím. Hned dostal nápad: vyrazíme přemoci obra Chuvavu, který žije v cedrovém lese. Pokácíme jeho cedry a zabijeme ho! Enkidu Gilgameše od výpravy zrazoval. Gilgameš mu vyčítal zbabělost, Enkidu se tedy nechal přemluvit. Člověk nemůže být nesmrtelný, ale může být navždy slavný.
Nechali si udělat zbraně. Lidé v Uruku jásali. Za tři dny G+E ušli cestu, která by jinému trvala 3 měsíce. Viděli obrovský cedrový les, v něm květiny, stín.. cestu k Chuvavovu domu. Začali kácet les, strom za stromem padal. Chuvava spal, měl na sobě jen jednu košili – jinak míval na sobě 7 košil, které ho chránily. Gilgamešovi a Enkiduovi pomohl v boji bůh slunce Šamaš – poslal svých osm horkých a osm mrazivých větrů. Zabili Chuvavu, všechny stromy naříkaly a popadaly.
G+E se vrátili do města Uruku. G. šel do chrámu bohyně Ištar poděkovat. Ta si ho chtěla vzít za muže. G. odmítl. Ištar vymyslela pomstu. Poslala nebeského býka zkázy, G+E ho však zabili. Oslavovali. Pak měl Enkidu sen – bohové se urazili, G. nebo E. musí zemřít. E. dostal horečku. Litoval, že šel do města. Bůh Šamaš zavolal – ve stepi jsi byl sám, teď tě mají všichni rádi a budou na tebe vzpomínat! Enkidu se uklidnil. Pak měl ale zase horečku a strašné sny. Byl nemocný 11 dní a pak umřel. Gilgameš byl nešťastný. Viděl, že i největší hrdina umře. Sám dostal ze smrti strach. Chtěl se stát nesmrtelným. Vydal se na cestu za člověkem Utnapištimem, kterému bohové darovali nesmrtelnost, aby mu poradil.
Cesta byla těžká a dobrodružná. G. překonal hory i tmu, zimu i vedro, přemluvil všechny nestvůry i bohy, aby ho pustily dál. Na konci světa u černého nehybného moře potkal šenkýřku Siduri, která míchala ve zlatém poháru nápoje pro Bohy. Siduri se Gilgameše ptala, co hledá. Řekla, že G. nenajde, co hledá – věčný život. Dala mu radu: nepřemýšlej o věčném životě. Raději se věnuj životu skutečnému, který právě žiješ. Pij a jez, vesel se, pořádej slavnosti, hezky se oblékej, věnuj se své manželce a dětem a užívej si s nimi každý pěkný den. Tak by měli lidé žít.
Gilgameš ale řekl, že se nemůže radovat, když mu umřel kamarád Enkidu. Šel dál hledat Utnapištiho.
Po dlouhém bloudění přišel do temného lesa a potkal převozníka Uršanabi. Musel si vyrobit vesla, nesměl se dotknout jediné kapky vody. Udělal si plachtu z košile. Doplul za Utnapištim. Ten mu řekl: smrti se nevyhneš. Vyprávěl mu svůj příběh o potopě světa. (Jen nevím, k čemu ti to bude dobré.) Když chceš být nesmrtelný, zkus 7 dní neusnout. Ale Gilgameš usnul. Poznalo se to podle chlebů, které vedle jeho hlavy kladla Utnapištimova žena. Té bylo G. líto, že překonal tak strašnou a dlouhou cestu. Poradili tedy G., aby vylovil z moře zázračnou píchavou rostlinu. G. ji vylovil, chtěl ji přinést i ostatním lidem v Uruku. Po cestě se šel umýt do studny, rostlinu ucítil had a sežral jí, svlékl starou kůži.
Smutný se i s převozníkem Uršanabim vracel do Uruku. Tam převozníkovu ukázal hradby – ty jsem nechal postavit. Uršanabi řekl – vidíš, tyhle hradby nikdo nepřekoná, město Uruk bude po všechny dny svobodné, i když umřeš jako ostatní lidé. Po celé věky až do konce času si lidé budou o tobě vyprávět.
02 MEZOPOTÁMIE
03 EGYPT
04 EGYPSKÉ PYRAMIDY (A SFINGA..)
05. BOHOVÉ STAROVĚKÉHO ŘECKA
06 ANTICKÁ KERAMIKA
07 STARÉ ŘECKÉ BÁJE A POVĚSTI ( podle E. Petišky)
PROMETHEUS
Na živé Zemi chyběl člověk. Prométheus - potomek Titánů - hledal na Zemi někoho, kdo by se mu podobal. Viděl hlínu a déšť, udělal sochu. Pallas Athéna jí vdechla život.Dlouho lidé žili jako malé děti - viděli, ale nepoznávali, slyšeli ale nerozuměli..Prométheus se vydal je učit: stavět domy, číst, psát, počítat, rozumět přírodě, zapřahovat zvířata, stavět lodi, dolovat ze země kovy, léčit.
Bohům se to nelíbilo.
Nenaučil jsi lidi uctívat bohy.
Přijď si ty, Die, vybrat, co mají lidé obětovat. Prométheus zabil býka, na jednu hromadu dal maso a obalil kůží, na druhou dal kosti a zabalil tukem. Hromada s kostmi byla větší a zdála se lepší. Zeus ucítil vůni. Měl si vybrat. Věděl sice, co ve které hromadě je, ale zvolil hromadu s tukem. Od těch dob obětovali lidé bohům tuk a kosti a maso si nechávali pro sebe.
Zeus ale Prométhea a lidi nenechal bez trestu. Vzal jim oheň. Ať si maso jedí syrové. Prométheus se vplížil do paláce bohů na Olympu, v duté holi přinesl lidem žhavý uhlík. Zeus ucíti vůni pečeného masa. Vymyslel nový trest. Hefaistos vyrobil sochu krásné dívky. Zeus jí vdechl život. Athéna jí dala oblečení, Afrodita krásu, Hermes krásný hlas a milou řeč. Zeus jí dal zlatou schránku a dovedl ji k bratrovi Prométhea Epiméthovi. prométheus varoval bratra, ať od bohů nepřijímá žádné dary. Epimétheovi se ale Pandora líbila. Požádal ji, ať nadzvedne víko schránky. Vylétly nemoci, bolesti, bída a strasti. Pandora se polekala a víko přiklopila - ve schránce zbyla jen naděje. Proto je jí ve světě tak málo. Hefaistos musel Prométhea přikovat ke skále. Visel nad propastí, ale neprosil bohy o milost. Přilétal orel a trhal Prométheovi každý den játra. Po létech šel tudy silný Herakles, zastřelil lukem orla, přetrhl Prometheovi pouta. prometheus ale měl zůstat navěky připoután ke skále. Nosil tedy prsten s kamenem. proto lidé nosí prsteny, i když na Prométhea už si nepamatují.
KRÁL MIDAS
Ve Frigii vládl domýšlivý král Midas. Byl ctitel boha Bakcha. Nikdo si nedovolil mu říci, že je hloupý.
Jednou rolníci přivedli ke králi opilého staříka, kradl v královských vinicích hrozny. Midas ale hned poznal, že je to Dionýsův přítel Silénos. Ten kdysi Dionýsa jako malého chlapce vychoval. Midas uspořádal pro Siléna hostinu. Trvala 10 dní. Pak rozjaření hodovníci udělali průvod a šli do sousední země, kde tehdy Dionýsos byl. Silénos jel na oslu. Dionýsos na svém voze taženém tygry jel Siléna hledat. Měl radost ze shledání. Přej si co chceš, jaký bys chtěl dar? Midas si přál, aby se všechno, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Mohl sis přát něco lepšího. Ale když chceš... Midas se radoval. Nikdo nebude bohatší. Po cestě zkoušel jestli to funguje: utrhl větvičku, zvedl kámen, utrhl klas obilí, utrhl jablko. Samé zlato. V hradě se dotkl dveří, odhrnul závěs.. Dal vystrojit hostinu. Voda na mytí rukou se mění ve zlato. Ale jídlo také. I když mu služebníci dávají najíst a napít. Začne mít strach, že umře hlady a žízní. Na koni jede za Dionýsem. Dionýsos se slitoval. Jdi k řece Paktolu, tam se umyj. Od těch dob je v řece zlatonosný písek.
Midas už nechtěl zlato ani vidět. Raději chodil po lukách a poslouchal boha Pana jak píská na syrinx, rákosovou píšťalu, veselé písničky. Ty se Midasovi moc líbily. Pan viděl, jak se jeho písničky líbí. Začal si myslet, že umí hrát lépe, než Apollon. Vyzval proto pohoří Tmolos, aby rozsoudilo, kdo je větší umělec. Tmólos souhlasilo, odhrnulo si z uší prastaré stromy. Nejdříve hrál Pan písničku. Midas poslouchal. Pak hrál na lyru Apollon. Tmolos byl dojat a řekl, že Apollonova hudba zvítězila nad Panovými písničkami. Midasovi se to nelíbilo, rozčiloval se. Copak nemáš uši? Naštvaný Apollon vzal Midasovy uši do prstů. Vyrostly, změnily se – ať máš uši, jaké ti patří! Midas měl oslí uši! Pozdě litoval, že se pletl do něčeho, čemu nerozumí. Doma si schoval uši pod velký turban. Vyrostly mu ale časem vlasy, chtěl od služebníka ostříhat. Teď známe tajemství jen my dva. Neprozraď, zaplatil bys životem! Služebník to ale nakonec nevydržel. Šel za město k řece, vyhloubil jamku, tam tajemství zašeptal. Jamku zasypal hlínou. Ulevilo se mu. Chodil dál krále stříhat. Za rok ale na místě jamky vyrostlo rákosí a začalo šeptat. Za chvíli to věděli všichni – král Midas má oslí uši. Konečně bohové označili hloupost tak jasným znamením! Bohužel ne každého domýšlivce obdaruje Apollon tak velkolepým darem!
PERSEUS
DAIDALOS A IKAROS
V celém Řecku nebylo většího umělce než byl Daidalos. Byl stavitelem, sochařem, uměl zpracovávat kov i dřevo. Měl mnoho učedníků z bohatých rodin. Nejšikovnějším učedníkem ale byl jeho synovec Talós. Když mu bylo 12 let, vynalezl hrnčířský kruh. Podle rybí páteře udělal první pilu. Vymyslel kružidlo. Daidalos jednou vyslechl dělníky, povídající si za zdí. “Talós bude jednou větší umělec než Daidalos, až vyroste.” Daidalos začal žárlit. Večer vzal Talóse na hradby a srazil dolů. Talóse ale zachytila bohyně Athéna, proměnila ho v ptáčka čejku. Daidala ale někdo viděl, musel se synem Ikarem uprchnout na jiný ostrov, na Krétu. Krétský král Mínós právě hledal stavitele, který by mu postavil zvláštní vězení pro obludu Mínotaura. Daidalos vymyslel bludiště. Poslední do hotové stavby šel Daidalos odstranit značky. Mínós uspořádal pro Daidala slavnost. Ale tomu se stýskalo po domově. Denně chodil s Ikarem na břeh moře. Doufal, že ho vezme nějaká loď. Král to ale nedovolil. Daidalos pozoroval ptáky. Kreslil jejich křídla, studoval jejich let, sbíral peří. Jedné noci začal pracovat. Svazoval pera nití a spojoval voskem, vosk s peřím trochu zahnul. Dvě křídla pro sebe a dvě pro syna Ikara. Druhý den brzy ráno šli na břeh. Daidalos křídla zkusil, letěl. Učil létat Ikara. Poučoval ho: nelétej příliš vysoko. Kvůli slunci. Ani moc nízko nad vlnami. Křídla by ztěžkla vodou. Leť uprostřed jako já. Ať tě stále vidím. Letěli. Daidalos se napřed stále ohlížel. Pastýři si mysleli, že vidí Bohy letět z Olympu. Rybáři a veslaři na lodích se divili. Letělo se dobře, Daidalos se zapomněl ohlížet. Íkaros toho využil. Letěl výš, až mohl obdivovat vůz boha Helia. Vosk se mu začal tavit. Spadl do vody. Daidalos našel jen peří na vodě. Na ostrůvku Ikara pohřbil. Letěl pak jinam, stavěl úžasné stavby, ale do smrti nenašel klid.
THESEUS A MINOTAURUS
Syn Athénského krále Aigeus se vydal na cesty. Dostal se do cizího království, kde se oženil s princeznou. Narodil se jim syn Théseus. Poslové z Athén Aigea přiměli odplout zpět za otcem kvůli válečnému nebezpečí. Než vstoupil Aigeus na loď, ukryl pod kámen střevíce a meč. Až Théseus vyroste, až bude mít dost síly zvednout balvan, ať se vydá za mnou do Athén.
Théseus rostl. Uzvedneš – li kámen, budu mít radost, ale i žalost, že se rozloučíme – řekla mu matka. Théseus kámen vyvrátil. Matka ho přemlouvala, ať pluje po moři, že je to bezpečnější. Théseus se ale vydal pěšky a sám přes hory. Toužil po hrdinských činech. V lese číhal hrozný loupežník s kyjem. Théseus : tvůj kyj se mi hodí. Pobil další loupežníky v kraji. Lidé si oddechli, mohli zase v klidu cestovat. Posledním loupežníkem byl obr Prokrustes. Na pocestné se usmíval, dal jim najíst, ale uložil je na divné postele. Malé lidi na velkou, velké na malou. Pak je natahoval nebo usekl nohy. Thésea chtěl Prokrustes povalit na malé lůžko, ten ho ale povalil místo sebe a obrovi usekl hlavu.
Théseus přišel do Athén. Byl opálený a zaprášený. Dělníci opravující Apollonův chrám se mu posmívali. Vzal vůz a hodil jej na ně. Všichni zmlkli. Byl den, kdy Aigeus posílal krétskému králi 7 dívek a 7 chlapců jako potravu pro obra Minotaura. Byla to pokuta za prohranou válku. Aigeus totiž kdysi dal zabít syna Krétského krále kvůli tomu, že v Athénách vyhrál ve sportovním klání. Athéňané se bouřili. Neposílá svoje děti, ale naše. Théseus vše slyšel. Aigeus ho nepoznal. Théseus se dobrovolně přidal k obětem poslaným Minotaurovi. Teprve pak se dal otci poznat. ten byl smutný, ale nemohl slib změnit. Théseus chtěl pokusit Minotaura zabít, Athéňané byli nadšeni. Aigeus poprosil Thésea, až se budou vracet, aby vytáhli bílé plachty, aby bylo vidět, jestli to dobře dopadlo.
Mínos na Krétě přivítal chlapce a dívky, Thésea si všiml. Slíbil, že jestli Minotaura dokáže zabít, budou mít Athény pokoj, Králově dceři Ariadně se Théseus líbil. V noci se připlížila do vězení. Přinesla mu klubko nití a kouzelný meč. Cestou z vězení ráno Théseus skryl meč a klubko pod šaty. V bludišti řekl krajanům, aby zůstali blízko vchodu. Přivázal provázek a odvíjel. Našel Minotaura nad hromadou kostí. Minotaurus byl obrovský, z nozder mu šlehaly žluté a zelené plameny, měl otravný dech. Řval. Théseus ho zabil mečem ránou přímo do srdce. Théseus se vracel podle nitě. Objevila se Ariadna. rychle, pojďte na loď – otec se dozvěděl, že jsem vám pomohla. Podařilo se jim nepozorovaně odplout. U ostrova Naxu na chvíli vystoupili. Ariadně se zdál sen, že si ji chce vzít bůh vína Dionýsos za manželku. poslechla, zůstala na ostrově. Théseus a ostatní na lodi byli z toho smutní a zapomněli vytáhnout bílé plachty. Aigeus spatřil černé plachty a v zármutku se vrhl do moře. Od té doby se moře nazývá Aigeiským, tedy Egejským. Théseus se stal moudrým králem. Sám omezil svoji královskou moc a nechal si radit shromážděním nejmoudřejších a nejušlechtilejších mužů.
PROMETHEUS
Na živé Zemi chyběl člověk. Prométheus - potomek Titánů - hledal na Zemi někoho, kdo by se mu podobal. Viděl hlínu a déšť, udělal sochu. Pallas Athéna jí vdechla život.Dlouho lidé žili jako malé děti - viděli, ale nepoznávali, slyšeli ale nerozuměli..Prométheus se vydal je učit: stavět domy, číst, psát, počítat, rozumět přírodě, zapřahovat zvířata, stavět lodi, dolovat ze země kovy, léčit.
Bohům se to nelíbilo.
Nenaučil jsi lidi uctívat bohy.
Přijď si ty, Die, vybrat, co mají lidé obětovat. Prométheus zabil býka, na jednu hromadu dal maso a obalil kůží, na druhou dal kosti a zabalil tukem. Hromada s kostmi byla větší a zdála se lepší. Zeus ucítil vůni. Měl si vybrat. Věděl sice, co ve které hromadě je, ale zvolil hromadu s tukem. Od těch dob obětovali lidé bohům tuk a kosti a maso si nechávali pro sebe.
Zeus ale Prométhea a lidi nenechal bez trestu. Vzal jim oheň. Ať si maso jedí syrové. Prométheus se vplížil do paláce bohů na Olympu, v duté holi přinesl lidem žhavý uhlík. Zeus ucíti vůni pečeného masa. Vymyslel nový trest. Hefaistos vyrobil sochu krásné dívky. Zeus jí vdechl život. Athéna jí dala oblečení, Afrodita krásu, Hermes krásný hlas a milou řeč. Zeus jí dal zlatou schránku a dovedl ji k bratrovi Prométhea Epiméthovi. prométheus varoval bratra, ať od bohů nepřijímá žádné dary. Epimétheovi se ale Pandora líbila. Požádal ji, ať nadzvedne víko schránky. Vylétly nemoci, bolesti, bída a strasti. Pandora se polekala a víko přiklopila - ve schránce zbyla jen naděje. Proto je jí ve světě tak málo. Hefaistos musel Prométhea přikovat ke skále. Visel nad propastí, ale neprosil bohy o milost. Přilétal orel a trhal Prométheovi každý den játra. Po létech šel tudy silný Herakles, zastřelil lukem orla, přetrhl Prometheovi pouta. prometheus ale měl zůstat navěky připoután ke skále. Nosil tedy prsten s kamenem. proto lidé nosí prsteny, i když na Prométhea už si nepamatují.
KRÁL MIDAS
Ve Frigii vládl domýšlivý král Midas. Byl ctitel boha Bakcha. Nikdo si nedovolil mu říci, že je hloupý.
Jednou rolníci přivedli ke králi opilého staříka, kradl v královských vinicích hrozny. Midas ale hned poznal, že je to Dionýsův přítel Silénos. Ten kdysi Dionýsa jako malého chlapce vychoval. Midas uspořádal pro Siléna hostinu. Trvala 10 dní. Pak rozjaření hodovníci udělali průvod a šli do sousední země, kde tehdy Dionýsos byl. Silénos jel na oslu. Dionýsos na svém voze taženém tygry jel Siléna hledat. Měl radost ze shledání. Přej si co chceš, jaký bys chtěl dar? Midas si přál, aby se všechno, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Mohl sis přát něco lepšího. Ale když chceš... Midas se radoval. Nikdo nebude bohatší. Po cestě zkoušel jestli to funguje: utrhl větvičku, zvedl kámen, utrhl klas obilí, utrhl jablko. Samé zlato. V hradě se dotkl dveří, odhrnul závěs.. Dal vystrojit hostinu. Voda na mytí rukou se mění ve zlato. Ale jídlo také. I když mu služebníci dávají najíst a napít. Začne mít strach, že umře hlady a žízní. Na koni jede za Dionýsem. Dionýsos se slitoval. Jdi k řece Paktolu, tam se umyj. Od těch dob je v řece zlatonosný písek.
Midas už nechtěl zlato ani vidět. Raději chodil po lukách a poslouchal boha Pana jak píská na syrinx, rákosovou píšťalu, veselé písničky. Ty se Midasovi moc líbily. Pan viděl, jak se jeho písničky líbí. Začal si myslet, že umí hrát lépe, než Apollon. Vyzval proto pohoří Tmolos, aby rozsoudilo, kdo je větší umělec. Tmólos souhlasilo, odhrnulo si z uší prastaré stromy. Nejdříve hrál Pan písničku. Midas poslouchal. Pak hrál na lyru Apollon. Tmolos byl dojat a řekl, že Apollonova hudba zvítězila nad Panovými písničkami. Midasovi se to nelíbilo, rozčiloval se. Copak nemáš uši? Naštvaný Apollon vzal Midasovy uši do prstů. Vyrostly, změnily se – ať máš uši, jaké ti patří! Midas měl oslí uši! Pozdě litoval, že se pletl do něčeho, čemu nerozumí. Doma si schoval uši pod velký turban. Vyrostly mu ale časem vlasy, chtěl od služebníka ostříhat. Teď známe tajemství jen my dva. Neprozraď, zaplatil bys životem! Služebník to ale nakonec nevydržel. Šel za město k řece, vyhloubil jamku, tam tajemství zašeptal. Jamku zasypal hlínou. Ulevilo se mu. Chodil dál krále stříhat. Za rok ale na místě jamky vyrostlo rákosí a začalo šeptat. Za chvíli to věděli všichni – král Midas má oslí uši. Konečně bohové označili hloupost tak jasným znamením! Bohužel ne každého domýšlivce obdaruje Apollon tak velkolepým darem!
PERSEUS
DAIDALOS A IKAROS
V celém Řecku nebylo většího umělce než byl Daidalos. Byl stavitelem, sochařem, uměl zpracovávat kov i dřevo. Měl mnoho učedníků z bohatých rodin. Nejšikovnějším učedníkem ale byl jeho synovec Talós. Když mu bylo 12 let, vynalezl hrnčířský kruh. Podle rybí páteře udělal první pilu. Vymyslel kružidlo. Daidalos jednou vyslechl dělníky, povídající si za zdí. “Talós bude jednou větší umělec než Daidalos, až vyroste.” Daidalos začal žárlit. Večer vzal Talóse na hradby a srazil dolů. Talóse ale zachytila bohyně Athéna, proměnila ho v ptáčka čejku. Daidala ale někdo viděl, musel se synem Ikarem uprchnout na jiný ostrov, na Krétu. Krétský král Mínós právě hledal stavitele, který by mu postavil zvláštní vězení pro obludu Mínotaura. Daidalos vymyslel bludiště. Poslední do hotové stavby šel Daidalos odstranit značky. Mínós uspořádal pro Daidala slavnost. Ale tomu se stýskalo po domově. Denně chodil s Ikarem na břeh moře. Doufal, že ho vezme nějaká loď. Král to ale nedovolil. Daidalos pozoroval ptáky. Kreslil jejich křídla, studoval jejich let, sbíral peří. Jedné noci začal pracovat. Svazoval pera nití a spojoval voskem, vosk s peřím trochu zahnul. Dvě křídla pro sebe a dvě pro syna Ikara. Druhý den brzy ráno šli na břeh. Daidalos křídla zkusil, letěl. Učil létat Ikara. Poučoval ho: nelétej příliš vysoko. Kvůli slunci. Ani moc nízko nad vlnami. Křídla by ztěžkla vodou. Leť uprostřed jako já. Ať tě stále vidím. Letěli. Daidalos se napřed stále ohlížel. Pastýři si mysleli, že vidí Bohy letět z Olympu. Rybáři a veslaři na lodích se divili. Letělo se dobře, Daidalos se zapomněl ohlížet. Íkaros toho využil. Letěl výš, až mohl obdivovat vůz boha Helia. Vosk se mu začal tavit. Spadl do vody. Daidalos našel jen peří na vodě. Na ostrůvku Ikara pohřbil. Letěl pak jinam, stavěl úžasné stavby, ale do smrti nenašel klid.
THESEUS A MINOTAURUS
Syn Athénského krále Aigeus se vydal na cesty. Dostal se do cizího království, kde se oženil s princeznou. Narodil se jim syn Théseus. Poslové z Athén Aigea přiměli odplout zpět za otcem kvůli válečnému nebezpečí. Než vstoupil Aigeus na loď, ukryl pod kámen střevíce a meč. Až Théseus vyroste, až bude mít dost síly zvednout balvan, ať se vydá za mnou do Athén.
Théseus rostl. Uzvedneš – li kámen, budu mít radost, ale i žalost, že se rozloučíme – řekla mu matka. Théseus kámen vyvrátil. Matka ho přemlouvala, ať pluje po moři, že je to bezpečnější. Théseus se ale vydal pěšky a sám přes hory. Toužil po hrdinských činech. V lese číhal hrozný loupežník s kyjem. Théseus : tvůj kyj se mi hodí. Pobil další loupežníky v kraji. Lidé si oddechli, mohli zase v klidu cestovat. Posledním loupežníkem byl obr Prokrustes. Na pocestné se usmíval, dal jim najíst, ale uložil je na divné postele. Malé lidi na velkou, velké na malou. Pak je natahoval nebo usekl nohy. Thésea chtěl Prokrustes povalit na malé lůžko, ten ho ale povalil místo sebe a obrovi usekl hlavu.
Théseus přišel do Athén. Byl opálený a zaprášený. Dělníci opravující Apollonův chrám se mu posmívali. Vzal vůz a hodil jej na ně. Všichni zmlkli. Byl den, kdy Aigeus posílal krétskému králi 7 dívek a 7 chlapců jako potravu pro obra Minotaura. Byla to pokuta za prohranou válku. Aigeus totiž kdysi dal zabít syna Krétského krále kvůli tomu, že v Athénách vyhrál ve sportovním klání. Athéňané se bouřili. Neposílá svoje děti, ale naše. Théseus vše slyšel. Aigeus ho nepoznal. Théseus se dobrovolně přidal k obětem poslaným Minotaurovi. Teprve pak se dal otci poznat. ten byl smutný, ale nemohl slib změnit. Théseus chtěl pokusit Minotaura zabít, Athéňané byli nadšeni. Aigeus poprosil Thésea, až se budou vracet, aby vytáhli bílé plachty, aby bylo vidět, jestli to dobře dopadlo.
Mínos na Krétě přivítal chlapce a dívky, Thésea si všiml. Slíbil, že jestli Minotaura dokáže zabít, budou mít Athény pokoj, Králově dceři Ariadně se Théseus líbil. V noci se připlížila do vězení. Přinesla mu klubko nití a kouzelný meč. Cestou z vězení ráno Théseus skryl meč a klubko pod šaty. V bludišti řekl krajanům, aby zůstali blízko vchodu. Přivázal provázek a odvíjel. Našel Minotaura nad hromadou kostí. Minotaurus byl obrovský, z nozder mu šlehaly žluté a zelené plameny, měl otravný dech. Řval. Théseus ho zabil mečem ránou přímo do srdce. Théseus se vracel podle nitě. Objevila se Ariadna. rychle, pojďte na loď – otec se dozvěděl, že jsem vám pomohla. Podařilo se jim nepozorovaně odplout. U ostrova Naxu na chvíli vystoupili. Ariadně se zdál sen, že si ji chce vzít bůh vína Dionýsos za manželku. poslechla, zůstala na ostrově. Théseus a ostatní na lodi byli z toho smutní a zapomněli vytáhnout bílé plachty. Aigeus spatřil černé plachty a v zármutku se vrhl do moře. Od té doby se moře nazývá Aigeiským, tedy Egejským. Théseus se stal moudrým králem. Sám omezil svoji královskou moc a nechal si radit shromážděním nejmoudřejších a nejušlechtilejších mužů.
08 ANTICKÁ ARCHITEKTURA
09 ŘECKÁ A ŘÍMSKÁ MOZAIKA
10 VAVŘÍNOVÝ VĚNEC
